Vápenictví

Ochoz, stejně jako jiné obce v okolí (Březina, Mokrá, Hostěnice), vynikala především v 18. a 19. století těžbou vápence a pálením vápna v malých lesních vápenkách. Vápenictví bylo obživou mnoha zdejších rodin. Ovšem byla to těžká obživa. V potu tváře pracovali v okolních lesích vápeňáci i se svými dětmi, těžili dřevo pro výpal (na půl kubíku vápna bylo potřeba spálit dva kubíky dřeva), kopali pod kořeny a skalami drahocennou surovinu. Hotový výrobek poté rozváželi na formanských vozech daleko do světa, mnohdy až do Vídně.

Ochozské vápno bylo v předminulém století jedno z nejznámějších, nejvyhlášenějších. Tento způsob života poznamenal život lidí i zdejší krajinu – ještě dnes můžete v lesích najít pozůstatky vápenek, většinou už jen jako jámy a příkopy - povrchové lůmky či milíře se zbytky dřevěného uhlí a kousky vápna, které můžete objevit při sběru hub (v lokalitě mezi Novým dvorem a ochozskou Hlubnou najdete dokonce unikátní zděné vápenické pece).

V roce 1918 byla knížetem Janem z Lichtenšteinu vybudována velká šachtová vápenka v březinské Hlubné. Rodinné vápenictví v našem regionu skončilo s rokem 1927, kdy v Hlubně vznikla družstevní vápenka.

Z této doby se dochovaly i pokřiky vápeňáků, přezdívka Ochozáků "Vápeňáci", vzpomínky rodin, nástroje potřebné pro těžbu vápna ve znaku obce atd. I současné logo obce znázorňuje vápenku.

Foto: Vápenka v Hlubné

Bylo by na škodu zapomenout, že takové řemeslo Ochoz utvářelo, živilo. Navíc, když v podobném duchu oživují vzpomínky na tvrdé chlapy vápeňáky sousední obce. Navštívit můžete například vápenickou stezku - https://vapenici.webnode.cz/ v Březině, na jejichž zastaveních se dozvíte o pálení vápna téměř vše.

Foto: ochozští i březinští vápeníci při práci v lese

Zajímá vás víc? Stáhněte si sérii článků o vápenictví, která vyšla v roce 2017 v Ochozském zpravodaji (autor: Ondřej Mlejnek).

1. díl: Život vápeňáků

První díl odpoví mimo jiné na otázky: Proč s sebou na cestách vápeňáci vozili železné obruče? Proč se říká: „Řve jako vápeňák?“. Jak vápno prodávaly ochozské ženy? Čím si přivydělávali lidé z okolních obcí? Do jakého literárního díla se ochozští vápeňáci dostali?

1. strana Typ: PDF dokument, Velikost: 185.08 kB

2. strana Typ: PDF dokument, Velikost: 241.79 kB

3. strana Typ: PDF dokument, Velikost: 195.12 kB

2. díl: Jak se těžilo a pálilo vápno? 

Druhý díl odpoví mimo jiné na otázky: Proč vápeňáci raději ukládali vápno napřed do dřevěné boudy, než aby ho naložili z pece rovnou na vůz? Jak dříve vypadala těžba vápence a výpal vápna? Co to byl popelník, prah nebo čelesno? Jak vypadaly pleskáče, krovy, ramena, hrče nebo lístke? Jaké dřevo se při pálení vápna v selských vápenicích používalo?

1. strana Typ: PDF dokument, Velikost: 130.3 kB

2. strana Typ: PDF dokument, Velikost: 155.88 kB

Foto: Experimentální pálení vápna v Josefovském údolí (2016)

3. díl: Odkaz vápeňáků

Třetí díl odpoví mimo jiné na otázky: Kde a kdy je v dnešní době možné sledovat výpal vápna v selské vápenici? Kde se v okolí obce nacházejí selské lomy a pozůstatky starých vápenek? Čemu se věnuje Vápenický spolek Březina? Co je to projekt Calcarius? Jak je možné přispět k uchování paměti vápenické tradice v jižní části Moravského krasu?

1. strana Typ: PDF dokument, Velikost: 438.45 kB

2. strana Typ: PDF dokument, Velikost: 252.08 kB

U příležitosti 750letého výročí trvání obce Ochoz, sepsal a nechal vytisknout pan Milan Ponížil, chatař v Kaničkách, brožuru s názvem „Střípky povídání z Ochoze“. Obsahuje deset povídek ze života chatařů a patnáct pověstí, příběhů a povídání z Ochoze, Obců a blízkého okolí, které slyšel vyprávět.

Jak ochozští vápeníci vytrestali ševce

Ochoz má nejen krásné okolí, ale byla známá mnoha krásnými lesy a krásou čistého vápence. Dala vzniknout několika vápenkám, které měly nejčistší a nejkvalitnější vápno z okolí Brna. Vápeníci těžili v zimě dřevo a chystali kámen na pálení, takže měli vždy tvrdou práci. Ale začátkem jara chystali svoje vozy s lámaným kusovým vápnem, tažené jedním nebo dvěma koňmi. Vydávali se do světa. 

Cesta vedla přes Velkou Klajdovku, kde většinou snídali a domlouvali se, kterým směrem se kdo vypraví. Při vjezdu do Židenic zastavovali svůj povoz u akcízu, kde platili daň ze zboží, které vezli do Brna. Za tímto zeleným domečkem, který dnes stojí na konečné tramvaje v Židenicích, začali svoje pověstné volání: „Vápno na prodej, vápno“. Dívali se lidé z oken domů a občas i nějaký kyblík nakoupili. V místech, kde se dnes nachází Dělnický dům, stávala chaloupka, kde pracovali tři ševci. A ti pokaždé vyběhli ven a začali pokřikovat na vápeníky: „Ochozáci, vápeňáci, hulákají jak bubáci, a ze všeho nejvíce maj děravé střevíce“. 

Vápeňáci dlouho neodpovídali na ševcovský pokřik. Ale asi po roce se rozhodli, že milé ševce potrestají. Sehnali si do soudku zbytky dehtu, který získávali při pálení dřeva. Jednou přijeli brzy ráno a milým ševcům zatérovali okna a dveře dehtem. Při tom pokřikovali: „Ševci mají botu zalepenou v popu“ (lepidlo na boty). Ševci byli vztekem bez sebe a velmi dlouho jim trvalo, než všechno vyčistili. Ale od těch dob dali vápeníkům pokoj a nevšímali si jich. 

Takových historek znali vápeníci velmi mnoho a po těžkých dobách je dávali k dobru v hostinci U Votrubů při chutném doušku piva.

Jak vápeník o hlas přišel

Mezi místními vápeníky vypravuje se povídání o Jendovi, který celou zimu pilně pracoval, a to i v mrazech. Ale jelikož byl chudý, neměl ani kožich, který by ho hřál. Ale Jenda tvrdil, že se zahřívá prací. Stala se mu ale velmi nepříjemná věc, že se nachladil a ztratil hlas, takže skoro nemohl mluvit. Ale co je to za vápeníka, když nemůže řvát to svoje „vápno, vápno“!

Léčil se různým býlím, kořalkou i léky, ale nic nepomáhalo, bylo čím dál hůř a jaro se blížilo. Tu uviděl Jenda, že se tak blíží hlad pro něj i jeho rodinu. Rozhodl se proto, že si vytvoří zlepšovák, který upoutá větší pozornost. Přidělal si na všechny čtyři kola prkýnka, která za jízdy vydávala rány jako řehtačka, jako když střílí z pušky. Vydal se s vápnem do kraje a hned v první vesnici způsobil poplach, jako když střílí rota dragounů. Úspěch měl velký a opravdu všude vzbuzoval pozornost. Obchod mu šel dobře na odbyt. 

Za nějaký čas se milý Jenda uzdravil, ale svůj vynález používal dál. Až jednou se dostal se svým vozem na Třebíčsko a nevěděl, že ve zdejších končinách řádí parta loupežníků. Zapnul svoji řehtačku, ale v tom okamžiku po něm začali střílet z pušek a jedna střela jej trefila do nosu. Vše se vysvětlilo, ale v okolí se začalo říkat přísloví: „Zavři klapačku, nebo dostaneš kulí jak vápeník Jenda po frguli“. Jenda údajně od těch dob svou řehtačku nezapojil.